NOVINKY

Říkalo se o něm, že měl jižanský temperament, vídeňský šarm a český smysl pro humor. Do historie se zapsal nejen svými úspěchy za řidítky a volantem závodních strojů firmy Laurin & Klement, kde mimochodem zasedal ve správní radě. Hrabě později zadal Ferdinandu Porsche stavbu lehkého speciálu Sascha, nasazeného mimo jiné v Targa Florio 1922. Dobrosrdečný tlouštík Kolowrat navíc patřil k prvním letcům v Rakousko-Uhersku, za první světové války se stal mistrem filmové propagandy a v jeho studiích odstartovala světovou kariéru třeba Marlene Dietrichová, Anny Ondráková nebo režisér Casablancy Michael Curtiz.

Divíte se, proč se Saša Kolowrat narodil v Glen Ridge (New Jersey, USA)? Jeho otec zastřelil v duelu knížete Auersperga a protože císař podobné prolévání modré krve zakázal, musel Leopold Kolowrat utéct do Ameriky. Začal tam farmařit, oženil se s dcerou úspěšného obchodníka kuřáckými potřebami a když bylo nejstaršímu synovi jeden a půl roku, vrátili se Kolowratové na rodinné panství v Týnci u Klatov. Jenže zámek byl dlouhodobě pronajmut, takže Saša prvních pět let vyrůstal na místní faře a hrál si s českými dětmi.

Panství vězelo až do roku 1900 v červených číslech, teprve potom si otec Leopold mohl dovolit první automobil. Postupně se vypracoval na místopředsedu Rakouského autoklubu, navíc se stal akcionářem firmy Laurin & Klement. Do mladoboleslavských dílen to měl student Saša kousek, Kolowratům patřil i nedaleký velkostatek Košátky.

První jednoválcovou motorku L & K dostal od otce za maturitu a hned v říjnu 1904 s ní startoval v závodě Praha-Písek. Skončil devátý, tehdy ještě pod průhledným pseudonymem Alexandr Klatovský. Rodiče totiž závodění nepřáli, podle nich se měl soustředit na studium ekonomie. Poprvé zazářil roku 1906 nejlepším časem v kategorii motocyklů do 65 kg při závodě do vrchu u rakouských lázní Semmering. Již v předcházející sezóně se sem vydal sbírat zkušenosti ve čtyřčlenném týmu L & K, vedeném vítězným Václavem Vondřichem.

Úspěšný Kolowratův debut za volantem je také spojen se Semmeringem: v ročníku 1907 byl s vozem typu FC nejrychlejší ve třídě do 2000 cm3. Kategorii dvoulitrů vyhrál i v I. ročníku závodu do vrchu Zbraslav-Jíloviště (1908). Speciální vůz, zřejmě jeden z prvních typu FC, důkladně odlehčil demontáží větší části karoserie. Sedadla nahradil křesílky z proutí a vzhledem ke své korpulentní postavě si za spolujezdce vybral teprve jedenáctiletého bratra Jindřicha.

V září se vydal za kanál La Manche, aby na anglickém autodromu Brooklands s klopenými zatáčkami překonal světový rychlostní rekord ve třídě čtyřválců s vrtáním do 86 mm. Jenže hrabě, který byl poněkud při těle, dosáhl na měřeném jednomílovém úseku jen 112 km/h. Až štíhlý Otto Hieronimus zapsal značku Laurin & Klement do historie výkonem 118,72 km/h.

V prestižní Jízdě prince Jindřicha (1842 km z Berlína přes Vratislav, Budapešť a Vídeň do Mnichova) Kolowrat v roce 1909 zvítězil nad 102 konkurenty. V následujících letech se mu dařilo mimo jiné na Alpské jízdě. Tento náročný sportovní podnik, jehož účastníci překonávali obávané vysokohorské průsmyky, včetně rakouského Katschbergu, se Kolowratovi podařilo vyhrát hned napoprvé (1910). V ročnících 1912, 1913 a 1914 dojel bez trestných bodů. Velký sportovní výkon podal také při soutěži náročným terénem z Petrohradu do Sevastopolu 1911, kde pomohl k vítězství týmu L & K, a následně vyhrál dvoudenní soutěž o Kavkazský pohár. Export do carského Ruska poté vzrostl až na třetinu produkce mladoboleslavské automobilky. V roce 1913 Kolowrat prokázal spolehlivost svého soukromého sportovního automobilu, který měl v té době najeto již 50 000 kilometrů, vítězstvím v soutěži od Tater k Jaderskému moři. Nadějnou sezonu 1914 zahájil již populární Saša triumfem v Karpatské jízdě na voze L & K typu M a na Alpské jízdě. 28. června ji však předčasně ukončil sarajevský atentát na následníka rakousko-uherského trůnu i jeho českou manželku. Vypukla první světová válka.

Mladý hrabě Kolowrat si svým silným charismatem spolu s demokratickým vystupováním a znalostí českého jazyka i prostředí dokázal získat sympatie spolupracovníků. Když se před závodem pracovalo na novém voze, nechal prý do dílen přivézt velké množství jídla a pití, pracoval s mechaniky i přes noc. Říkalo se, že byl mezi nimi k rozeznání hlavně podle toho, že po dokončení montáže odcházel od ponku snad ještě umazanější než ostatní.

To mu ale nebránilo reprezentovat firmu Laurin & Klement i ve společenském oděvu s tehdy nezbytným cylindrem. K jeho kolegům ve správní radě Laurinky patřil třeba „král knoflíků“, velkoprůmyslník Jindřich Waldes (Koh-i-noor). Majetkový podíl ve firmě si Saša Kolowrat udržel také po první světové válce, kdy se stal občanem Československé republik a během stáží v USA intenzivně studoval tamní průmysl. Po požáru továrny Laurin & Klement v roce 1924 měl Saša dokonce uvažovat o převzetí podniku do vlastních rukou. Nakonec se ale podařilo nalézt strategického partnera, Škodovy závody se sídlem v Plzni.

V roce 1910 se Saša stal hlavou rodiny Kolowratů-Krakowských. Vyzkoušel si let balonem a jako teprve čtrnáctý občan Rakousko-Uherska získal pilotní průkaz. Ve stejné době nechal na svém zámku Velké Dvory u Přimdy zřídit filmové laboratoře „Sascha-Filmfabrik“. Nebezpečná práce s vysoce hořlavými chemikáliemi a nitrocelulózovými filmy vedla po pár měsících k požáru budovy. Kolowrat získal prestižní zakázky pro habsburskou císařskou rodinu a po roce 1912 se ze zámku Diana u Přimdy definitivně přestěhoval do Vídně. Vždyť v ní fungovalo 150 z asi 400 biografů celé monarchie! Jeho společnost tehdy vyprodukovala přibližně 30 němých filmů, včetně – bohužel nedochovaných – záběrů z mladoboleslavské automobilky.

Za první světové války sice Kolowrat narukoval k automobilní jednotce, ale již po čtvrt roce začal natáčet filmové týdeníky a ve druhém roce války stanul v čele filmového oddělení válečného tiskového střediska. V roce 1916 nechal přestavět letecký hangár na první filmový ateliér v Rakousko-Uhersku. Až do své předčasné smrti natáčel filmové týdeníky, grotesky, ale také výpravné historické velkofilmy.

Kolowratovo obchodní nadání se projevilo také v tom, jak obratně dokázal jen pár týdnů po skončení první světové války získat zastoupení studií Paramount pro Rakousko a později protlačit vlastní filmy do americké distribuce. Přísun dolarů mu umožnil překonat kritické období, kdy rozvrácenou ekonomiku poraženého Rakouska i Německa drtila hyperinflace. Ve všech případech šlo o němé snímky, zvukový film se v Americe objevil právě v době, kdy „filmový hrabě“ ve Vídni umíral.

V roce 1927 se totiž u jedenačtyřicetiletého Kolowrata, do té doby pověstného železným zdravím, začaly projevovat trávicí potíže. Doprovázela je žloutenka, kterou nezmírnil ani pobyt v Karlových Varech. Při operaci byla zjištěna dodnes obtížně léčitelná rakovina slinivky břišní. Krátkodobé zlepšení se dostavilo po pobytu v lázních Semmering u Vídně, kde ještě o pět let dříve závodil. V neděli 4. prosince 1927 Alexander Kolowrat-Krakowský ve Vídni zemřel. Pohřben je však v rodinné hrobce v Týnci u Klatov, kde mu příležitostně můžete vzdát čest.