NOVINKY

Oldřich Uhlík se řemeslu vyučil v proslulé kolářské škole v Kašperských Horách. Automobilové karoserie se tehdy stavěly převážně ze dřeva, a to včetně vnějších panelů silných až 10 mm. Po škole nastoupil talentovaný mladík do mladoboleslavského podniku Laurin & Klement.

Se společníky začal podnikat počátkem 20. let v pražských Holešovicích, na rohu ulic Plynární a dnešní Argentinské. K prvním zákazníkům patřil závodník a přítel manželů Junkových Urban-Emmerich, majitel Austro-Daimleru. Dědeček pozdějšího dramatika, disidenta a československého i českého prezidenta Václava Havla si nechal u Uhlíka karosovat pro změnu Mercedes. Stálo jej to 18 570 korun včetně 10 % daně z přepychu a 2 % daně z obratu.

Smlouvy se tehdy uzavíraly ústně, rukoudáním. Jen v případě pochybností o solidnosti objednavatele se Uhlík pojistil písemnou smlouvou. Že měl na klienty štěstí dokládá jediný dlužník za prvních šest let existence firmy.

Oldřich Uhlík se na svých společnících v podnikání osamostatnil a v roce 1927 přešel do nového působiště v Úvalské ulici. Právě se Strašnicemi jsou spojena nejslavnější léta jeho profesního života. Kromě exkluzivních karoserií osobních vozů mu kryla záda „sázka na jistotu“, zakázka na sérii poštovních autobusů se zabudovanými schránkami na korespondenci. I díky nim mohl počet zaměstnanců vzrůst na více než 100 osob.

K atypickým kreacím patřil například roadster Mercedes-Benz S, čalouněný pštrosí kůží (dochoval se v muzeu v německém Sinsheimu) nebo bachratá šestikolá Tatra 72 s pohonem dvojice zadních náprav, upravená pro cestu kolem světa, vykonanou ve druhé polovině 30. let přírodovědcem Dr. Jiřím Baumem a jeho manželkou. Nechyběla ani kdysi tak populární reklamní vozidla, třeba lidová Praga Piccolo připomínající přerostlou trubičku s bylinnými bonbony Hašlerkami, pojmenovanými podle populárního zpěváka Karla Hašlera. To byl zároveň úspěšný hudební nakladatel, byť zdaleka nedosáhl proslulosti ani bohatství svého švagra, již tehdy dolarového milionáře Rudolfa Frimla.

Rozkvět Uhlíkova podniku příliš nezpomalila ani vleklá světová hospodářská krize. Zato po roce 1939 a okupaci zbytku Československa Německem byly osobní automobily postupně staženy z provozu, takže se přešlo na opravy a mezi novými zakázkami hrály prim třeba karoserie hasičských vozů, ale i podvozky pro přepravu kulometu nebo ližiny, na něž v severní Africe přistávala letadla německé luftwaffe, podporující vojska generála Rommela alias „Lišky pouště”.

Po roce 1945 se u nás přistoupilo ke znárodnění velkých podniků, bývalá klientela značně prořídla a vyšší zájem velel věnovat se spíše sanitním vozům (hlavně na podvozcích pragovek). Podobně jako v jiných evropských zemích se hodně používaly hliníkové slitiny, kterých bylo díky konverzi letecké výroby na trhu více než vysloveně nedostatkové oceli.

Ještě před znárodněním Uhlíkovy karosárny z března 1948 se podařilo zajistit prestižní zakázku na 200 karoserií na podvozcích vyvinutých Donaldem Healeyem. Jenže události v Československu měly rychlý spád a Angličané si líbivý výsledek i další ještě nekarosovaný podvozek stáhli do Albionu.

Karosáře Uhlíka čekalo 16 krušných let. Nejprve putoval do internace ve Svatém Janu pod Skalou nedaleko Berouna, poté do pardubického tábora nucených prací. Stále nad ním visel Damoklův meč půl milionu korun nesplacených daní za znárodněný majetek! Velkou ránu představoval úřední zákaz pracovat v milovaném karosářském oboru a jako by nestačila všechna předchozí příkoří, došlo i na nucené vystěhování z pražského bytu do Chřibské na Děčínsku.

Starý pán se žalostně nízkým starobním důchodem si přivydělával všelijak, své si vytrpěl například jako hlídač v továrně na koření – trpěl totiž alergií. Vrátil se k práci se dřevem, které se v Kašperských Horách kdysi vyučil a jež zůstávala těžištěm stavby individuálně řešených karoserií. Jenže teď vyráběl nanejvýš vozíky, topůrka a násady. Osm let po smrti mistra karosáře Uhlíka se jeho vdova dočkala manželovy rehabilitace a úředně určené náhrady ve směšné výši 550 korun československých. Osobní automobil Škoda 1000 MB stál v době Uhlíkovy smrti 44 000 Kčs.