NOVINKY

Louis Alexandre Chiron se narodil 3. srpna 1899 v Monackém knížectví, ale jeho rodiče byli Francouzi – do budoucna se mu hodilo dvojí občanství. Během první světové války byl pro své řidičské umění převelen od dělostřelectva na pozici osobního šoféra prominentů francouzské armády, maršálů Pétaina (ten za druhé světové války stanul v čele kolaborantské vlády ve Vichy) a Foche (po němž se za první republiky jmenovala dnešní Vinohradská třída v Praze, po válce Stalinova).

Počátkem 20. let se Chiron v domovském Monaku protloukal všelijak, malá autoopravna k uživení nestačila, a tak se motal kolem bohatých hostů Hôtelu de Paris Monte-Carlo. Zlí jazykové tvrdí, že hlavním zdrojem obživy šarmantního Chirona se stala profese gigola bohatých starších dam...

Chironovi se říkalo Perfekcionista

K závodění se dostal ve čtyřiadvaceti letech, začínal vrchařskými podniky, které byly v oblasti riviéry velmi populární – viz La Turbie. Startoval s Bugatti typu 13, ale zazářil až v kokpitu bez nadsázky legendární „pětatřicítky“. V roce 1924, kdy tento přelomový model Ettore Bugattiho debutoval, však Chiron ještě platil za nováčka, čeští manželé Junkovi měli u Patrona větší jméno a právě jim v korespondenci svěřil podobu připravovaného vozu. Louise Chirona s Junkovými pojilo přátelství, na pozvání paní Elišky se ještě dlouho po válce vydal na Rallye Vltava 1963. Zapózoval i se Škodou Felicia. Ostatně v ČSR se díky trojici svých vítězství v Brně těšil velké oblibě.

Ale vraťme se do roku 1926, kdy Chironovu oslnivou kariéru odstartoval bohatý sponzor Alfred Hoffman, jehož rodina ovládala farmaceutickou společnost La Roche (v současné době nejhodnotnější evropský podnik). Jedna z odnoží Hoffmanova impéria produkovala také zapalovací svíčky, takže se nasazení kompresorového vozu Bugatti 35B s usměvavým a pohledným závodníkem Chironem podnikateli jevilo jako vynikající reklamní tah. Vsadil na správného koně.

Autodrom Montlhéry, 1927

Největší úspěchy zaznamenal za volantem vozů Bugatti

Oba muže však rozdělila žena, samotná Hoffmanova manželka Alice, přezdívaná Baby. S Louisem k sobě měli více než blízko, jenže na opakované Aliciny otázky, zda si ji vezme, prý Monačan odpovídal vyhýbavě. To mu nijak nepomohlo, když se Hoffman o tehdy již veřejném tajemství dozvěděl a Chirona z týmu vyhodil. Baby později vyslyšel Rudi Caracciola a brzy vytvořili pár.

A samotné závodění? Monacký patriot Chiron stál u počátků Velké ceny Monaka, ale pokud jde o jeho vlastní výsledky, sezona 1930 byla spíše hubená a začalo se mu dařit až v jedenatřicátém. Na Bugatti T 51 vyhrál VC Monaka i Francie a Československa. Úspěch na naší půdě zopakoval ještě v následujících dvou letech, roku 1933 již místo Bugatti sedlal Alfu Romeo.

VC Monaka, 1931

VC Francie, 1931

Ve dvaatřicátém byl totiž z týmu Bugatti „odejit“ po rozporech s manažerem Constantinim, údajně pro svoji nedisciplinovanost. Na volné noze se tehdy ocitl i Rudi Caracciola, protože Mercedes-Benz pod tlakem světové hospodářské krize přerušil své angažmá na závodních tratích. Louis s Rudolfem si sehnali osmiválcové Alfy Romeo P3 a založili vlastní stáj, Scuderii C.C. (Chiron – Caracciola). Výnosy ze závodní činnosti si pak dělili na polovic, bez ohledu na úspěšnost toho kterého jezdce v méně či více výnosném podniku.

S Varzim na VC Francie, 1931

Vítěz VC Československa, 1932

Ve stejné době se postavil na vlastní nohy také Enzo Ferrari, jehož osud se s Chironovým protnul díky sázce na stejnou značku vozů, alfy romeo. Právě pro Ferrariho tým získal Chiron první místo v Brně 1933. V týmu s ním jezdili ještě Varzi, Moll a Trossi. Chironova hvězda oslnivě zářila i v sezoně 1934, poslední, kdy francouzské a italské stroje ještě dokázaly vítězit nad rostoucí německou převahou nacisty mohutně dotovaných stájí Mercedes-Benz a Auto Union.

Od bugatek přešel k alfám romeo, zpočátku ve vlastní stáji, později pod Enzem Ferrarim

Méně známá kapitola: Chiron jako tovární jezdec Mercedes-Benzu, zde v Bernu 1936

Právě k třícípé hvězdě Chiron pragmaticky přestoupil v roce 1936, kdy už se mu nedařilo tak jako v předchozích letech. Manažeru Alfredu Neubauerovi jej tehdy doporučil starý parťák a jednička týmu Rudi Caracciola. Jenže sezona 1936 patřilaAuto Unionu, konkrétně Berndu Rosemeyerovi. Chironova hvězda pohasínala, z týmu Mercedes-Benz byl propuštěn. Ovšem také Auto Union koncem 30. let slábl a při shánění posil pro sezonu 1939 se domluvil na zkušebních jízdách i s Chironem.

Jenže 1. září 1939 Němci rozpoutali útokem na Polsko druhou světovou válku, takže se závoděním byl konec. Chiron coby francouzský občan narukoval do armády, která se ve čtyřicátém roce velmi rychle zhroutila pod náporem německých vojáků. Závodníkovi se podařilo utéct do neobsazené části Francie. Podílel se na převádění sestřelených spojeneckých letců z neutrálního Švýcarska přes okupovanou Francii a Pyreneje do Španělska, odkud se měli šanci dostat do Velké Británie.

Pro VC Francie 1949 zvolil atmosféricky plněný Talbot Lago

Busta na nábřeží v Monte Carlu

Po válce už bylo Chironovi 46 let, ale závodní kariéry se rozhodně nehodlal vzdát, byla pro něj vším. Jeho schopnost rychlé reakce už pochopitelně slábla, jezdil spíše instinktivně, těžil z dlouholetých zkušeností. Na závodní tratě se tehdy vrátil i jeho dávný druh z Ferrariho stáje Achille Varzi, vyléčený ze své závislosti na morfiu. Roku 1948 za deště na VC Švýcarska v Bernu se Chiron stal svědkem Varziho smrti po těžké havárii, kterou Ital neměl šanci přežít mimo jiné kvůli tomu, že odmítal nosit tehdy již obvyklou helmu.

Chiron nesměl chybět v nástupci seriálu Velkých cen/Grand Prix, novince známé jako formule 1. Naposledy startoval v roce 1958, jako osmapadesátiletý – coby suverénně nejstarší jezdec ve startovním poli. Přesněji řečeno nestartoval, protože se neprobojoval přes kvalifikaci. Poslední svoji Velkou cenu, pochopitelně v rodném Monaku, tak jel roku 1955. S Lancií D50 se umístil šestý. Menších regionálních podniků se Velký Louis účastnil až do svých šedesátých narozenin.

Obecně proslul spíše na kratších technických tratích, miloval městské okruhy jako byla VC Monaka. Dálkové jízdy typu Targa Florio nebo Mille Miglia pro něj nebyly. Ovšem zvítězil v náročné rallye Monte Carlo 1954! Proslul svým precizním a elegantním stylem, pro nějž mu Němci přezdívali Willy Fox a jiní Perfekcionista. Mnozí si na něj po letech vzpomněli, když obdobný styl razil Profesor, jak se říkalo Alainu Prostovi. Louis Chiron zemřel 22. června 1979.

Vítězství

• 1928 – Grand Prix Říma – Bugatti
• 1928 – Grand Prix Marne – Bugatti
• 1928 – Grand Prix Španělska – Bugatti
• 1928 – Grand Prix Itálie – Bugatti
• 1929 – Grand Prix Německa – Bugatti
• 1929 – Grand Prix Španělska – Bugatti
• 1930 – Grand Prix Evropy – Bugatti
• 1930 – Grand Prix Lionu – Bugatti
• 1931 – Grand Prix Monaka – Bugatti
• 1931 – Grand Prix Československa – Bugatti
• 1931 – Grand Prix Francie – Bugatti spolu s Varzim
• 1932 – Grand Prix Československa – Bugatti
• 1933 – Grand Prix Československa – Alfa Romeo
• 1937 – Grand Prix Francie – Talbot-Lago
• 1947 – Grand Prix Francie – Talbot-Lago
• 1949 – Grand Prix Francie – Talbot-Lago
• 1954 – Rally Monte Carlo – Lancia

Formule 1

• 1950 9 místo 4 body Maserati 4CLT/48
• 1951 bez bodů Maserati 4CLT/48, Talbot T26C
• 1953 bez bodů OSCA 20
• 1955 bez bodů Lancia D50
• 15 Grand Prix
• 0 Vítězství
• 0 Pole positions
• 0 Nejrychlejších kol
• 1 Podium
• 4 body

Nejlepší umístění v mistrovství světa

• 1950 3. místo Grand Prix Monaka 1950